Autor: Ulrike Bliefert
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 183
Originální název: Lügenengel
Překlad: Michaela Škultéty
Leonie tráví prázdniny společně s rodiči, kamarádkou Maike a malým bratrem. O nejmladšího člena rodiny se má během dovolené postarat místní dívka Sonja, ke které se Maike začne od začátku chovat podezřívavě. Leonie to nechápe a považuje za přehnané. Sonja však něco tají. Jaká je její minulost? Co je vůbec zač ta dívka s tváří anděla? Pokud Leonie neodhalí děsivou pravdu včas, budou všichni ve velkém nebezpečí.
„To je ale nespravedlivé. Za krásu přece nikdo nemůže.“
Taková jednohubka a přitom docela rozporuplná knížka. Na jednu stranu velice čtivě napsáno, mráz po zádech a měla jsem potřebu číst dál. Na stranu druhou bohužel neustálené charaktery a jedna logická chyba. Možná jsem jen náročný čtenář. Přece jen cílová skupina jsou náctiletí a má to být jejich první thriller. Když to vezmu kolem a kolem, autorka asi ví, co dělá a mladý čtenář se v příběhu může najít a s mladými postavami se ztotožnit. Já jsem se ztotožnila spíše s hrdinčinou matkou.
Ze začátku mi trochu vadila německá jména a prostředí. Autorka píše také scénáře k německým detektivním seriálům a ty pro mě mají svou jistou atmosféru, jíž moc nefandím. Jen jsem čekala, zpoza kterého rohu na mě vykoukne Simir. Měla jsem potřebu neustále vymýšlet hypotézy a odmítala jsem uvěřit, že by byl příběh tak jednoduchý. Jak se ukázalo, skutečně jednoduchý je. To ale vůbec nemusí náctiletým vadit. Jsou přece jen příběhovými klišé nepolíbeni a tohle by mohla být jejich první zkušenost.
„Se vztyčenou hlavou kráčela do svého pokoje. I když si to nechtěla přiznat, byla na sebe trochu pyšná. V důležitém bodě jednala jako dospělá a táta ji vzal vážně.“
Knize musím ale vytknout neustálené charaktery. A to především v postavě Maike, která jakoby se skládala ze dvou různých postav. První je na začátku a na konci a druhá uprostřed. Ano, Maike má jisté problémy, ale ty nejsou motivem pro její jednání a nepřátelství vůči Sonje. Otec Leonie působí velice nesympaticky. Očividně si toho autorka v poslední čtvrtině knihy všimla a připsala nějaké scény, aby jeho hrany obrousila, čímž ovšem spletla časovou posloupnost, protože i kdybych přehlédla fakt, že otec chodí běžně v sobotu do práce, nemyslím si, že by Leonie šla v neděli do školy.
Knihu doporučuji skutečně náctiletým anebo lidem, kteří čtou všechno. Jak jsem psala, jedná se o velice čtivě napsaný příběh. Pro náctileté může vytvořit pěknou prvotní laťku a myslím, že nějaké charaktery a časová posloupnost jim mohou být ukradené. Zvlášť, když na Leonii čeká i první láska.
Pokud nechcete, aby vám nějaká má recenze utekla, sledujte stránku Channach na Facebooku.
Recent Comments