Autor: Klára Mandausová
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 203
Schováváme si igelitky, nevíme u kadeřnice kam s kabelkou, ukazujeme na školním srazu omylem vyfocený vlastní zadek, dáváme sluneční brýle do lednice, smažíme na octu místo na oleji, zobeme pilulky, protože ubližujeme růžovým poníkům, a posíláme bývalým láskám esemesky, jejichž obsah se za střízliva bojíme vyslovit i samy před sebou.
Jsme dokonalé ženy. Občas hozené do komedie, někdy do dramatu…
„Ve fitcentru se bojím. Z běhacího pásu jsem upadla i při prosté chůzi.“
První z knih, kterou jsem ulovila na Světě knihy. Celá nadšená jsem pročítala stránky, chvíli v tichém oddíle vlaku dusila smích, chvílemi jsem byla maximálně dojatá a nadšená. Říkala jsem si, že bych se měla prospat, když můžu, ale ještě si kapitolku dám. Doma jsem pak knihu otevřela znovu a byla jsem tak trochu znuděná. A do čtení jsem se musela nutit. Přece jen mi chyběl příběh, který by celou knihu stmelil a udržel mou pozornost i po patnáctém příspěvku.
A pak jsem to pochopila. Přesně taková tahle knížka je. Je to oddechovka do vlaku, do práce (když tam šéfová není, nebo se nedívá) a když víte, že vám bude do čtení pořád někdo lézt a soustavný příběh by bylo těžké udržet. Jedná se o soubor blogových příspěvků secvaknutých do podoby knížky. Takže když milujete čtení blogů a víte, že budete nějakou dobu bez netu, jedná se o knížku přesně pro vás!
„Jsou věci, které bych si pamatovat nechtěla, přesto je v hlavě mám. A jsou takové, které tam chci mít, co budu živá. To, jak se na mě dívala dcera, když ji vytáhli z mého břicha.“
Některé příspěvky se mi líbily moc, jiné méně a některé vůbec. Některá slovní spojení mě rozesmála, jindy jsem musela číst řádky víckrát, protože co jsem četla, prostě nedávalo smysl. Nicméně příspěvek Sraz má všech pět Pé a v mé mysli zůstane ještě hodně dlouho, protože je naprosto trefný, správný a výborně napsaný a jakožto takový se mi líbil nejvíc. 🙂
Knihu doporučuji na ukrácení cestování a všem blogerům, protože od blogerky roku se máte čemu naučit. Před autorkou, klobouk dolů, kdo z nás bych nechtěl dokázat to, co ona a vydat knihu. Nicméně si nemyslím, že bych se k ní ještě někdy chtěla vracet.
Recent Comments