Autor: Leif GW Persson
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 654
Originální název: Den sanna historien om Pinocchios näsa
Překlad: Jaroslav Bojanovský
Je to ošklivá pohádka pro dospělé děti, která by se nikdy neodehrála, nebýt posledního ruského cara Mikuláše II., britského premiéra sira Winstona Churchilla, ruského prezidenta Vladimíra Putina a kriminálního komisaře Everta Bäckströma ze Stockholmu. Každý žil ve svém světě, nikdy se nesetkali (nejstarší z nich byl zavražděn o čtyřicet let dříve, než se narodil nejmladší z nich) a jejich životy dohromady pokrývají více než sto let. Příběh je vyústěním událostí, které uvedli do pohybu právě tito čtyři muži…
„Měl pocit, že už se mu superklobása uklidnila. Za to určitě může ten mrtvej pes, pomyslel si.“
Autor anotace měl pravdu. Opravdu se jedná o ošklivou pohádku. Nejde v ní o Popelku, souboj dobra se zlem či nápravu hlavního hrdiny. Jde o jednoho obtloustlého šovinistického gurmánského detektiva, jehož středobodem je vlastní blahobyt, plný břich, promile v každém oku a poskytování volňásků na jízdu na superklobáse.
Ale právě on je důvodem, proč se kniha čte docela rychle a je zábavná. Hrozně mě bavily Bäckstömovy myšlenky, manipulace a hranice toho, co všechno mu může ještě projít. Prevít jeden mizerná, idiot a přitom jsem byla rozpolcená, zda stát na straně jeho či držet pěsti spravedlnosti. Navíc by mě nikdy nenapadlo, že takový chlapák může být traumatizován ztrátou rybičky a šikanován papouškem. Izák byl ovšem mou nejoblíbenější postavou. Evert má však smůlu, protože můj oblíbený narcista je Taita. A přes to nejede vlak.
„Ty o tobě ale jedou, pomyslel si Bäckström, jakmile zmizela za dveřmi. Nejvyšší čas na obídek. To by mu ale nesměli pořád bouchat na dveře nějají blbci.“
Abych kápla božskou, kniha by mohla být o pár set stran kratší…v podstatě by mohla začít na straně 99. Ovšem za toto nemůže autor, ale Evertovo holdování spánku, jídlu, alkoholu a sexu. Kdyby se choval jako stereotypní polda, neměli bychom co číst už po 350 stránkách. 🙂 Na stranu druhou mě moc bavila historie jistého uměleckého předmětu a lidí, kterých se dotkla.
Jedná se o spíše mužskou detektivku. I když se v ní najdou silné ženské postavy. Bäckström si u mě navíc šplhnul oblíbeným českým pivem. Doporučuji si pořídit do knihovniček nejen milovníkům severských detektivek, ale také silných a originálních postav a ochráncům zvířat.
Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud byste si chtěli knihu pořídit, nejlépe vás to vyjde přímo od nakladatele na tomto odkazu.
Tak to je opravdu drsná recenze, fakt se povedla. Rozesmála jsi mě. :o)) A kupodivu mě kniha i zaujala v tvém podání, že bych ji jako odstrašující připad pro sebe zkusila. :o))) Díky za recenzi. ,o)
Potěšila jsi mě. 🙂 Drsná byla moje recenze na Selekci 😀 Můžeš to zkusit. Vsadím se, že vraha neuhodneš.
Jsem ráda, že má někdo stejný názor na tu délku. Kupodivu mi začátek ani tak moc nevadil, osekala bych spíš celou tu druhou polovinu. 😀 Jsi dobrá, že ti pan superklobása přijde zajímavý a zábavný. Já jsem jeho myšlenkové pochody nemohla vydržet.
Byla to zajímavá změna oproti stereotypním vyšetřovatelům…ale je fakt, že znovu po ní asi nesáhnu. Možná kdyby měla tak 350 stránek namísto 650. 🙂