Autor: Steve Robinson
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Mystery Press

Počet stran: 318
Originální název: In the Blood
Překlad: Kateřina Niklová

 

Stopy v krvi

Rok 1783. Po skončení americké války za nezávislost se koruně věrná rodina Fairbornových rozhodne vrátit zpět do Anglie. Po přistání u rodných břehů ale všichni její členové beze stopy zmizí.

 

Současnost. Jefferson Tayte je muž bez minulosti. Nemá policejní odznak ani licenci soukromého detektiva. Je to špičkový genealog, který se zarputilostí sobě vlastní pátrá v rodových liniích.

 

Právě on je pověřen, aby zjistil, co se s Fairbornovými před dvěma sty lety stalo. Tayte netuší, že bude kráčet po půdě nasáklé krví a že případ, kterého se ujal, může být jeho poslední…

 

Zesílený tlak zlomil Mawganovi jazylku a on konečně útočníka spatřil, když násilím přiblížil jejich tváře k sobě. Viděl, jak muž přimhouřil oči, uvolnil čelist a pomalu rozevřel rty, jako by prožíval mimořádnou slast, jako by si liboval v této intimitě a nasával něco lahodného.

 

Méně je někdy více. Steve Robinson by se tím měl řídit. Nechápejte mě špatně. Když přežijete začátek a zorientujete se ve všech Fairbornech a skocích v letech, kniha se čte velice dobře. Autor používá skvělý vypravěčský jazyk a umí pracovat s napětím. Je tady ovšem pár „ale“, která mi brání, abych byla nadšenější.

Autor velice skáče. A tím myslím opravdu hodně. Jsme v současnosti, pak v roce 1783, 1829, 1803 květen, 1803 listopad, 1785…atd. Skáče se neustále. Bez upozornění, změny kapitoly či písma. Ze začátku mě to velice odrazovalo od čtení, protože Fairbornů bylo hodně a skoků v čase jakbysmet. Kdyby alespoň dodržoval nějakou časovou posloupnost, od které se mohl děj ubírat dál. Takhle jsem se musela neustále vracet, abych si uvědomila, o kom vlastně čtu.

Jakmile jsem si tohle utříbila, tak děj dostal spád a musím přiznat, že ke konci jsem knihu doslova hltala. Jde o můj první genealogický thriller a pátrání po předcích a vysvětlování postupů mě moc bavilo. Bylo zajímavé číst, jak Tayte odkrývá tajemství a zároveň i prožít situaci očima zúčastněných. A kniha ve mně nakonec zanechala velice slušný dojem. Minimálně síla příběhu samotného. Zpracování už je věc druhá.

 

Proč je nemůžu vystopovat? Proč existují jen záznamy o Jamesovi?

 

Méně by mohlo být i tzv. Deus ex machina momentů. Myslím, že existuje pouze určitý počet šťastných náhod, díky kterým dokáže obtloustlý, nevycvičený akademik uniknout smrti. Méně by mohlo být i aut a informací o motorech. Chápu, že autor je chlap a nadšenec, ale popsat na jedné stránce BMW, Lamborgini, Ferrari, Bentley a dvanáctiválec, je trochu moc. Ani nevím, jestli jsem názvy aut napsala správně…upřímně, je mi to jedno.

Přes to všechno ale můžu knihu doporučit. Nadšeným genealogům a milovníkům nenáročných thrillerů a záhad. Já jsem část záhady rozluštila – a to osud rodiny Fairbornů…těch z minulosti. Co jste prokoukli v knize vy a jaký máte názor?

 

Nové recenze můžete sledovat na stránkách Channach na Facebooku a Twitteru.