Autor: Michael Robotham
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA

Počet stran: 440
Originální název: Lost
Překlad: Alexandr Neuman

AmnézieJedné studené londýnské noci je z Temže vyloven detektiv oddělení vražd Vincent Ruiz. V noze má kulku a v paměti mu zeje obří propast. Nevzpomíná si na střelbu, ani na to, jak se ocitl v řece. Jediným vodítkem je fotografie nalezená v jeho kapse. Je na ní Mickey Carlyleová, sedmiletá dívka, pohřešovaná už celé tři roky. Ve vězení však sedí muž odsouzený za její vraždu. Co když to ale policie celé špatně pochopila? Ruizovou jedinou nadějí, jak celou záhadu vyřešit, je vrátit se zpátky ve svých stopách a rozpomenout se, co se událo té noci, kdy došlo k přestřelce.

 

„Ten puch není zas tak hrozný.“
Směje se. „Zajděte si sem v sobotu ráno. Páteční noc je nocí kari.

 

Mé první setkání s Michaelem Robothamem a musím se přiznat, že jsem nadšená. V románu je vše. Od hrůz druhé světové války, přes krásu Londýna, dětskou mysl, osobní tragédie a silné osobní příběhy, napětí a akci, jistou malebnost až k řešení záhad a skvěle skloubené časové linky. Wow.

Amnézie-Londýn

Ze začátku jsem nebyla moc nadšená množstvím policistů, kteří mi vesměs splývali v jednu osobu a také z rozšafnosti, kterou autor používá k popisům, ale „Michael“, jak mu teď říkám, si mě získal svým vtipným stylem a přirovnáními. A taky tím, že děj románu zasadil do mě sympatického Londýna. Černé taxíky a tak. Na rozdíl od jedné postavy, která prohlašuje, že milovat Londýn je náročné, mně to jde docela snadno.

„Děti můžete chtít, bát se o ně, milovat je celou svou bytostí, ale nikdy jim nedokážete zajistit dokonalé bezpečí. Čas a nehody a zlo vás porazí.“

Mámy malých holčiček by neměly číst o malých unesených holčičkách, pedofilech, mrtvých, zneužitých a zanedbaných dětech. Ale dala jsem to. I když se Michael moc snažil a svými detaily a surovou realitou mi házel klacky pod nohy. Knížku jsem četla tak trochu simultánně s Daramegan a v jedné konverzaci jsem jí napsala: „Jestli tu malou nenajdou, já to nepřežiju.“

Amnézie-bubliny

Knížku doporučuji k přečtení všem. Opravdu. Konec jsem neprokoukla…červíček podezření hlodal, ale ti, kdo přečetli, pochopí, že jsem byla v šoku, všechno zbaštila a nechala se svést ze stopy. Když jsem knihu zaklapla, hlavou mi probleskla jediná myšlenka: „Hodně dobrá detektivka.“

Moba

 

Převelice děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud si chcete taky knížku přečíst, můžete si ji koupit nejlevněji přímo od nakladatele na tomto odkazu.