Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 294
Původní název: Everything, Everything
Překlad: Vanda Senko Ohnisková
Tato originální prvotina vypráví o dívce, která je doslova a do písmene alergická na celý svět. Je zavřená doma, nikam nesmí a skoro nikdo nesmí k ní. Když se ale do sousedního domu přistěhuje nová rodina a s ní i kluk jménem Olly, začíná se odvíjet komplikovaná „lovestory“, která obrátí naruby všechno, úplně všechno, co osmnáctiletá Madeline dosud znala.
Neotřelý milostný příběh je zajímavý i svým zpracováním – obsahuje Madelininy deníkové záznamy, poznámky, tabulky, seznamy či informace.
Olly: ježíši. žije na světě vůbec nějaká holka která není zamilovaná do pana darcyho?
Madeline: Všechny holky milují pana Darcho?
Olly: děláš si srandu? dokonce i moje ségra miluje darcyho a to ona nemiluje nikoho
Všechno, úplně všechno se četlo samo. Knihu jsem přečetla v průběhu jednoho prosluněného odpoledne na terase. Příběh je kratší, navíc doplněn mnoha graficky upravenými stránkami, a ještě ke všemu se opravdu dobře čte. V podstatě jsem se začetla ihned. A nádherné, jemné ilustrace Davida Yoona (manžela autorky) mi ukázaly duši osmnáctileté holky v celé nádheře.
cc by flickr/ Bernard Spragg. NZ
Četla jsem na sluníčku, pofukoval jemný vánek a já jsem prožívala příběh mladé dívky, která celý svůj život strávila zavřená v jednom domě, kde vzduch filtrují přístroje, květiny jsou umělé a každá návštěva (a že jich moc není) musí projít dekontaminační komorou. Všechno dohromady ve mně zanechalo obrovský dojem. A když si vzpomenu na ten šokující konec… bomba, to jsem opravdu nečekala.
„Taky jsem byla kdysi v tvém věku. A taky jsem byla jedináček. Cítila jsem se moc osamělá. Připadá mi, že dospívání je opravdu velmi bolestné období.“
„Mami, já nejsem osamělá,“ odseknu ostře. „Jsem sama. To jsou různé věci.“
Kdo nečetl, neuvěří. Autorka píše velmi přirozeně a poutavě, příběh je neotřelý, plný úryvků z knih a filmů a odkazů na ně. Jedná se tak trochu o studii lidské duše a jak dokáže bolet a nezahojit se. Jen si představte, že je venku hezky a vy koukáte přes okno a ani nevíte, jak voní čerstvý vzduch. Že nevíte, jaké to je někoho se dotýkat, líbat. Žít.
Námět a část zpracování mi trochu připomněly japonský seriál Taiyou no Uta jehož hlavní hrdinka trpí určitou nemocí, která jí nedovoluje vycházet na denní světlo, takže žije v noci. Ale chtěla by se stát zpěvačkou. A je ochotna tomu obětovat cokoliv. Cca desetidílný seriál si můžete pustit s anglickými titulky na Youtubku. Tady vám hážu odkaz na ústřední píseň. (Klidně si ji pusťte ke čtení recenze.)
Česká obálka je také moc pěkná a v podstatě bych s českým zpracováním knihy téměř neměla problém, kdyby v ní nebylo dost anglikanismů a plevelných slov. Chápu, že po překladatelích, kteří toho eliminují mraky, tam ještě něco může zůstat, ale redakce by to měla očesat na přijatelnou míru. Schválně, když si nalistujete stranu 11 o nemoci SCID, dočtete se: nějakou těžkou, nějaká chemická látka, někdo utřel, něčí parfém, v nějakém jídle… Málem jsem po tomto odstavci knihu navždy odložila. A to by byla obrovská chyba. Ale zase v knize nebyly pravopisné chyby.
Všechno, úplně všechno si u mě vysloužilo 4,5 hvězdiček. Příběh je opravdu originální a silný. Je čtivý jak pro teenagery, tak pro starší ročníky, možná i generace. Obsahuje silné hrdinky a Karlu. Karlu si zamilujete.
Nicola Yoonová vyrostla na Jamajce a v Brooklynu. Nyní žije s manželem a dcerou v Los Angeles. Práva na překlad debutu Všechno, úplně všechno, byla prodána ještě před vydáním knihy do patnácti zemí. (Info viz obal knihy.)
Děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit přímo od vydavatele na tomto odkazu.
Recent Comments