Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 406
Původní název: Holding Up the Universe
Překlad: Anna Křivánková
Každý si myslí, že zná dobře Libby Stroutovou – odvážnou dívku s úctyhodnou váhou, jejíž fotku s titulkem „nejtlustší teenagerka Ameriky“ otiskly před dvěma roky snad všechny noviny v USA. Libby se ale od té doby změnila – a ne jen co se váhy týče.
Stejně tak si každý myslí, že zná dobře i Jacka Masselina. Mezi spolužáky je oblíbený, randí s nejkrásnější holkou ze školy a na první pohled to může vypadat, že má všechno, co si může přát. Až na to, že trpí prosopagnosií – není schopný rozeznávat lidské tváře a svůj handicap samo sebou skrývá.
Když na sebe Stroutová a Masselin narazí ve škole, svět se rázem obrátí vzhůru nohama – minimálně Martin Van Burenova střední. A malér je na světě!
„Předpokládám, že je to máma, protože jaká by se u nás doma vzala jiná ženská – teda pokud se táta nerozhodl, že si sem přivede Monicu Chapmanovou. Tohle je Máma s rozpuštěnýma vlasama.“
Tíha vesmíru je můj první přečtený úlovek ze Světa knihy 2017. 400 stran přečtených za méně než dva dny. S výběrem jsem spokojená, příběh je moc pěkně napsaný, originální a silný. Navíc jsem po knížce sáhla ve správný čas, taky si zrovna dávám Supernatural rewatch. 🙂 Akorát ještě čekám, až se ukáže Castiel.
cc by flickr/Mirjana Veljovic
Jak jsem psala, příběh byl velice originální, o prosopagnosii jsem slyšela poprvé. Podle recenzí a přijetí na českém trhu jsem ovšem čekala trochu větší pecku. Nemůžu, říct, že bych byla nějak zklamaná, jen jsem čekala, až přijde to… něco. Neměla jsem sebemenší problém se začíst, střídání úhlu pohledu s novou kapitolou mi nevadilo. Dialogy byly živé a psané hovornou češtinou. Tak já nevím, v čem byl problém. Možná jsem měla přílišná očekávání.
„Uvědomuješ si, žes mi v jedný větě oznámila, že půjdeš za školu, a ještě sis řekla o peníze? Uvědomuješ si, že jsem nejlepší táta na světě?“
Libby jako hrdinka byla úžasná. S dárkovou mašlí za uchem, fialovými bikinami, nezměrnou odvahou a teniskami popsanými citáty z knih. Je to typ člověka, ke kterému bych na střední určitě vzhlížela. Jen mi přišla taková moc dospělá a vyrovnaná, na to, čím si v životě musela projít. Její táta je taky báječný člověk. Vlastně se mi líbila většina postav a jejich vykreslení. Studie Jackovy mysli byla skvělá. I jeho úhel pohledu mě moc bavil. Stejně tak jeho handicap. Byla jsem jak u vytržení, kdy to oznámí rodině a nakonec byla ta scéna docela odbytá, což mě mrzelo. Zamilovala jsem si Dustyho s kabelkou a jestli se k němu bude někdo chovat „hnusně“ osobně si to s ním vyřídím.
cc by flickr/Mirjana Veljovic
Slovo, které mě napadá pro zhodnocení práce v nakladatelství, je: nevyvážená. Některé části jsou propracovanější než jiné. Něco je psáno velmi originální a pěknou češtinou, například „pecka čenichovka“ byla úžasná a naprosto mě dostala. A pak přišly výrazy jako „most vedoucí na cestu domů“ a minimálně šestkrát jsem zaznamenala (a na to jsem alergická) „jeden každý“ (například člověk). Au, moje oči. Schválně mi řekněte, kdo tak mluví? A pokud tento anglikanismus opravdu někdo používá, měl by ihned přestat.
Určitě ale doporučuji Tíhu vesmíru k přečtení, protože kniha v člověku přece jen něco pěkného zanechá. Příběh je osudový, protknutý narážkami na seriály a hlavně knihy a moc se mi líbil vnitřní svět, představivost a humor obou hrdinů.
Jennifer Nivenová svou předchozí knihou Všechny malé zázraky dobyla svět YA literatury a zaznamenala světový úspěch. Práva se prodala do 40 zemí a podle knihy se připravuje film. Napsala také romány pro dospělé American Blonde, Becoming Clementine, Velva Jean Learns to Fly a Velva Jean Learns to Drive. Je také autorkou tří populárně naučnýh knih The Ice Master, Ada Black a Aqua Net Diaries. Krátce před dokončením knihy Tíha vesmíru jí zemřela matka.
Recent Comments