Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 657
Původní název: A Court of Mist and Fury
Překlad: Ivana Svobodová
 

Dvůr mlhy a hněvuFeyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid.

A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, se kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží? 

Jeho ruce by mi přejely k pasu a mozoly by mě dřely na kůži. Pak by mě přitáhl o něco blíž, sklonil by se a políbil mě na pupek a jeho jazyk…
Vrazila jsem do sloupku na odpočívadle a zaklela jsem.

 Při čtení Dvora č.2 neboli celosvětově univerzálně #ACOMAF  jsem musela překonat některá nečekaná úskalí. Tak zaprvé. Dokážete si představit držet takovou paperbackovou bichli nad docela solidním těhotenským břichem? To bylo peklo. Třepaly se mi ruce, snažila jsem se knihu moc nelámat, bolestí z posilování (jsem knihomol, možná až bookaholik, ne fitness či lifestyle bloger) mi slzely oči. Ale vydržela jsem, nepustila a stálo to za to! Zadruhé jsem po rozečtení musela udělat cca čtyřdenní pracovní pauzu (a bylo to peklo!), protože jinak bychom se taky mohli jít dost dobře pást.

cc by flickr/onlyart

cc by flickr/onlyart

Ta nucená pauza byla nakonec ku prospěchu. Protože mi připadalo, že se autorka v zájmu příběhu hodně odklonila od původního charakteru Tamlina, dělá ho záměrně nesympatickým, aby se jí to hodilo do krámu a mohla splétat a rozplétat další dějové linky. Měla jsem pocit, že čtu něco úplně jiného. Tento pocit vymizel po mém navrácení ke čtení. Všechno si sedlo a já jsem možná získala potřebný odstup od romance prvního dílu a nadhled. Pro Feyre taky uběhl nějaký čas, takže jsme se obě vrátily do příběhu s čistou hlavou.

„Pokud chceš upoutat pozornost illyrijského muže, měla bys ho raději popadnout za koule. Jsme cvičení k tomu, abychom svá křídla chránili za každou cenu. Někteří muži nejprve zaútočí a teprve pak si začnou věci vyjasňovat, když se jejich křídla dotkneš bez vyzvání.“

Během čtení mě napadaly otázky jako: Proč by to král dělal? Proč najednou v řádu měsíců, když čekal stovky let? A proč tak okatě? Těšila jsem se, že to v recenzi pěkně rozmáznu, ale Sarah J. Maasová má za ušima a na všechno mi v průběhu čtení vysvětlila. Dokonce si uvědomovala, že víly mají pravděpodobně jiné vnímání času, a v knize tento problém adresovala.

Stejně tak nejsem fanynka toho, že v sobě hrdinky najednou naleznou skrytou sílu a všem natrhnou „kaďák“, všechny převezou a všem spadne brada až na zem. Ale autorka mi opět vzala vítr z plachet a v knize je vše naprosto logicky vysvětleno a Feyre až do úmoru své schopnosti trénuje. Takže u mě dobrý a dokonce jsem si tyto pasáže moc užila.

cc by flickr/Robert Sullivan

cc by flickr/Robert Sullivan

Musím také vyzdvihnout styl, jakým autorka naprosto věrohodně ztvárnila PTSD a jak se tomuto tématu věnovala. Akorát bych podotkla, že nemusí nutně všichni při náznaku věcí, které nedávají, zvracet. Jsou i jiné fyziologické reakce.

*Spoiler – tento odstavec na vlastní nebezpečí, pokud jste knihu ještě nečetli.* Rhysand… co říct. Pan Darcy, Jamie Fraser a Ross Poldark mají asi vážného konkurenta. Je to opravdu chlapák, neskutečně vnitřně i fyzicky silný, věrný svým zásadám, vtipný, bojovník a hrdina a má křídla. No dostal mě. Navíc jsem na černovlasé, no. A jsem moc ráda, že se mé tušení z prvního dílu vyplnilo. Lišák jeden. Zmetek, jak ho nazývá Feyre.

Naprosto luxusní je také ta SOS horská chata. Klíče k takovému zařízení by měly dostávat maminky, možná i tatínci, i když těm stačí kůlna, trucovna a „nothing box“, už v porodnici.

Už v prvním díle mě trochu rozladily chyby v knize. Zdálo se mi, že podle vzoru „víc pruhů, víc Adidas“ se na větším počtu stránek ještě namnožily. Nad slovosledem bych dokázala přimhouřit oči, ale překlepy, zdvojení slov ve větě, chybné předložky a chybějící tečky za větou mi vadí. Překlad byl naštěstí super, takže tam nebyly žádné ptákoviny, ale možná to chtělo ještě lehkou, nebo lepší, korekturu.

Na závěr mohu jen dodat, že Dvory byste si měli určitě přečíst, protože jsou jednoduše skvělé. Já asi ani nevydržím, než bude přeložený poslední díl A Court of Wings and Ruin a vrhnu se na to dřív. Jelikož jsem ovšem sysel, české vydání si určitě koupím, abych se sérií mohla kochat v knihovně.

Sarah J. Maasová žije v Pensylvánii a miluje Disneyovky a špatnou pop music. Je velkou zbožňovatelkou pohádek, baletu a čaje. Ráda cestuje. Více se o ni můžete dozvědět na www.sarahjmaas.com.