Ještě ve čtvrtek jsem byla moc smutná, že nemůžu na veletrh jet. Ale můj úžasný manžel navrhl, že stráví celou neděli s naší desetiměsíční dcerou a já si mám udělat výlet. Prý si všichni potřebujeme odpočinout. Tak nevím, jestli ode mě nebo co 🙂 Domluvila jsem si sparing partnera v podobě švagrové a bylo rozhodnuto: JÁ JEDU! Výlet Opava-Praha-Opava během 12ti hodin. Manžel slíbil, že bude posílat fotky malé, report a kdyby náhodou, naloží ji na vlak a potkáme se v Pardubicích či Olomouci.
Už ráno (cca 5 hodin odjezd z Ostravy…fuj) ve vlaku začalo kulturně zajímavě a to když si k nám přisedl párek pařičů vracejících se z podobného tripu Praha-Stodolní-Praha v docela v podroušeném stavu. Naštěstí byli pánové během prvního pivka a ujištění, že kuřácký vagon s námi skutečně necestuje, ukolébáni do slastného spánku.
Na Výstavišti jsme byly cca v neděli 9:30 a ještěže tak, protože jsme měli dobrých pár hodin před skutečnými davy. Musím říct, že obdivuju všechny zuby drkotající vystavující s kruhy pod očima, protože tohle nebyl sprint, ale maraton a my jsme se objevily, když hrdinové vbíhali na stadion. Klobouk dolů, že dokázali udržet úsměv na tváři i čtvrtý den. I když to vypadalo, že stan nad jejich hlavami bude větrem každou chvíli zbořen a provoz v uličkách houstl a houstl.
Všichni byli moc milí. Musím ale vyzdvihnout pár stánků, kde jsem se zdržela déle a vryly se mi do paměti. Obětavé slečny z Hostu, které mě hledaly všude možně, protože mi vrátily o 50 Kč méně. Tři mušketýry z Moby a Joty, kteří sice vypadali unaveně a promrzle…možná i trochu promodrale…nicméně to neubralo na jejich dobré náladě a ochotě. Sehraný tým u Mladé fronty, který byl ochotný a srdečný…a stejně upovídaný jako já. A albatrosmedia.cz, kteří měli narváno, na rozdíl od ostatních padali horkem, a stejně pracovali s úsměvem a odpověděli mi na všechny mé všetečné otázky. Obrovský dík pořadatelům a všem.
Možná proto, že jsem se poprvé po dlouhé době nemusela o nikoho starat, jsem si výlet nehorázně užila. Možná proto, že jsme odcházely, když davy teprve přicházely. Když mi pak promotéři u východu nabídli bublinky do jedné i druhé nožky, šla jsem pak s náloží kokosového popcornu (popkoks?) na tramvaj téměř se špičkou. Nezbývalo než sednout do vlaku a vydat se na cestu zpátky. Zčásti jsem ji prospala a zbytek jsem se probírala svým úlovkem – taškou a batohem. A to jsem vybírala poctivě podle recenzí a hodnocení a fakt jsem to třídila. Fakt. Stejně jsem ostatním cestujícím musela připadat jako blázen…jako manželovi, který nevěřil svým očím a nad mým nákladem kroutil nevěřícně hlavou.
Jo a mám pro vás i pár fotek…ale jsou focené až při odchodu a knížek se moc netýkají. I když jsem fakt fotit chtěla, množstvím knih jsem měla oči navrch hlavy a na nějaký foťák jsem úplně zapomněla…
Popkoks
Recent Comments