Autor: Robert Littell
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 326
Originální název: The Amateur
Překlad: Roman Tilcer
Kryptograf Charlie Heller nerušeně pracuje u Ústřední zpravodajské služby v Langley, dokud mu teroristé na americkém konzulátu v Mnichově nezastřelí snoubenku. Charlie se pere s beznadějí a marně nutí CIA k odvetě. Později sám proniká za železnou oponu a pronásleduje vrahy až do Československa. Ta už ho ale kromě pomsty zaměstnávají i nečekané nástrahy od zpravodajské služby a on se řítí do nebezpečné hry mezinárodní špionáže.
Ve světě profesionálů je Charlie Heller Amatér.
„Člověk je ve století, do nějž se narodil, uvězněn.“
Fascinující studie socialistického Československa a jeho kontrarozvědky očima amerického autora. Velice nadšeně jsem hltala stránky, které mě uvedly do socialistické Prahy a války KGB s CIA a československou kontrarozvědkou.
Nechyběl humor, sex a láska. Především ale kniha obsahuje šokující detailní postupy CIA, informace o zbraních a systému tak spletitého a podlého, že do něj pouhý smrtelník nemůže vidět. Robert Littell musí mít neuvěřitelné zdroje. Kniha vyšla již v roce 1990 a naprosto nechápu, jak se k nám mohla dostat teprve teď. Díky tomu, že je starší, obsahuje až prehistoricky zastaralou počítačovou techniku vydávanou za nejmodernější superpočítače, úsměvné telefonní budky a naopak scházejí vymoženosti jako bezpečnostní kamery, mobily s GPS a další. Možná právě proto má kniha nezaměnitelné kouzlo a nehorázně mě bavila. Jak utíkat před moderní CIA mě ale nenaučila.
„Čím déle se to povleče, čím lépe se teroristé seznámí s rukojmími, tím nižší bude pravděpodobnost, že kohokoli z nich zabijí.“
Jako fakt? Takhle oficiální orgány přemýšlí v krizových situacích? No, nikdy už asi nevkročím do banky, protože právě tam dochází dle filmů k přepadení nejčastěji.
Kniha, postavy, i příběh a překvapení, které skýtá, se mi moc líbily. Pokud bych měla něco vytknout, byl by to překlad. Na jednu stranu klobouk dolů za palindromy a zkomolená přísloví. Na druhou nechápu, jak mohl někdo pustit do tisku hovorové „Anis to nezkusil“. Hovorová čeština se dá vytvořit i jinak a tento patvar mě straší ještě teď ze spaní. A taky nevím, kdo přišel s tvary jména Sarah. Česká kultura běžně překládá jako Sařin, popřípadě od Sarah, patřící Sarah. Slovní spojení: „Saražin otec, k Saražině hrobu, Saražina rakev, sbírka známek a postel.“ na mě byla trochu moc. A to jsem amatér.
Knihu všem doporučuji. Je úžasná a moc mě bavila. Od první stránky mě vtáhla do děje, používá velmi zajímavé sekvence krátkých vět jako by záblesků při adrenalinových situacích. Zůstane ve mně nadlouho. Na rozdíl od jiných thrillerů. Je…jiná…taková echt poctivá. Moc takových se dneska už nepíše.
Moc děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud si chcete knihu koupit, nejlépe vás to vyjde přímo na jejich stránkách.
Díky,
Channach
Recent Comments