Rok vydání: 2019
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 584
Původní název: Poldark – The Angry Tide
Překlad: Ludmila Havlíková

cc by Baronet

Ross Poldark se stává poslancem parlamentu za Truro a dělí svůj čas mezi Londýn a Cornwall. Do svého nového života v hlavním městě si však s sebou bere staré křivdy, zklamání a vztek, které ho ochromují a zatěžují jeho vztah s manželkou Demelzou, jež se přizpůsobuje londýnské společnosti lépe než on. Hněv je také příčinou, důsledkem i hnací silou všech událostí, které se na obyvatele Nampary a Trenwithu řítí jako prudká mořská vlna: Rossův hněv vůči bezskrupulóznímu Georgi Warlegganovi; hněv zemřelé tety Agathy, která svými posledními slovy zasadila zničující ránu nejen nenáviděnému Georgeovi, ale neúmyslně i jeho manželce Elizabeth; Warlegganův hněv na celé okolí, který nabírá na síle s tím, jak jeho vymodlený syn Valentine roste a George v něm stále hledá a nachází Rossovy rysy. O nic šťastněji nežije ani Elizabethina sestřenka Morwenna, kterou George Warleggan přiměl ke sňatku s ovdovělým šlechticem, reverendem Ossiem Whitworthem. Porodí sice syna, ale potom s manželem odmítá spát a vystavuje se jeho krutostem. Přitom nepřestává milovat mladého Drakea, Rossova švagra, a tajně se s ním vídá. Před nástupem nového století však Rosse a George spojí obrovská ztráta, která je mnohonásobně větší než jejich odvěká nenávist. A jiná tragédie naopak vlije naději do života Drakea a Morwenny.

„Přísahala jsi před Bohem, že mi budeš dobrou ženou. Je to tvoje svatá povinnost. Tentokrát mi musíš… musíš, prosím tě, vyhovět. Ale nejdřív… nejdřív se pomodleme…“

Winstone, drahý příteli, co jste mi to provedl?
Běsnící příboj neboli sedmý díl série Poldark jsem otevírala v očekávání, přesto s mírnými rozpaky. Jak by taky ne, když mě Čtyři labutě lehce zklamaly rozvláčností děje, politikou, politikou a politikou a také Demelzinou dějovou linkou, která pro mě byla vzhledem k jejím životním zkušenostem těžko uvěřitelná. Ano, byl to Poldark, ale měla jsem pocit, že pan Graham už veškerou munici použil a krmí nás jen nastavovanou kaší.
Ó, jak jsem se spletla. Winston přitvrdil. Jakože dost. Tentokrát mě zničil dvakrát. 584 stran jsem zhltla během dvou dnů a ještě teď se třepu. Kniha je tak nabitá událostmi, že se bojím, jak napíšu recenzi, aniž bych, nedej bože, něco prozradila. Každopádně mi věřte, že Běsnící příboj je jiné pošušňáníčko než Čtyři labutě. Ačkoli i ty jsou velmi slušné, neměly Winstonův obvyklý náboj. A jak jsem psala, Demelzina linka…

cc by flickr/bambe1964

Netajila jsem se tím, že se mi víc líbila původní čtyřdílná série, kterou napsal autor hned po druhé světové válce. V sedmdesátých letech pak navázal a přivedl spoustu nových postav. Těžko jsem se s nimi sžívala, nakonec jsem je přeci jen vzala pod svá křídla. A teď už mi připadali jako staří známí. Dost také ubylo politiky a neustále se něco dělo. Nutilo mě to neustále obracet další a další stránky. Překonat únavu, nalít si další hrnek kávy a prožít „aspoň ještě jednu kapitolu…“ Protože, jak už jsem jednou psala: Poldark se nečte, Poldark se žije.

„Je to jenom otázka první infekce. Ať už přijde letos, anebo napřesrok, srdíčko nebude mít dost síly, aby ji překonalo.“

Momentálně uvažuju, jak se věnovat vývoji jednotlivých postav a neprozradit… snad mohu bezpečně říci, že se každé postavě „něco“ dělo. Opravdu jsem se nenudila. Všechny postavy se posunuly dál. Některé dokonce sklidily, co několik dílů zasévali. Žádné Deus ex machina rozuzlení. Ne ne, na to Winston nehraje. A moc ráda jsem se se také znovu setkala s Rosinou. Doufám, že o ní uslyšíme více.

cc by flickr/lisa cee (Lisa Campeau)

Chválím vynikající překlad a práci v nakladatelství. Chválím Winstona Grahama, protože píše s obrovským citem. Nádherně vykresluje postavy. Jsou tak reálné! Jako bych je skutečně znala. Winston servíruje důležité dějové zvraty jakoby mimochodem. Musím si přiznat, že zbožňuju jeho styl.
Navíc je příběh neotřelý a kličky osudu nepředvídatelné. Na žádné stránce sedmi dílů jsem nenašla jediné klišé. A během čtení tohoto dílu jsem prošla stádii od „já toho Poldarka nenávidím! Proč to čtu?“ přes „hohó!“ k „a máš to, ty mizero“ až do finálního „no ty, vo*e, to ne!“. Chvílemi jsem se držela za hlavu. Chvíli se usmívala jako blbeček. Tahle série ve mně probouzí neskutečné emoce.

Dlouho jsem nepsala recenzi. Ani jsem o to s malou lumpačkou a miminkem, prací a domácností momentálně nestála. Tato kniha si ale zaslouží, abych si na chvilku sedla, znovu ji prolistovala a uvažovala o ní. O lidech a jejich neobyčejně obyčejných životech. Nemůžu jen tak otevřít další knihu. Potřebuji další díl! Další dávku z Cornwallu na sklonku osmnáctého století. A konečně si taky můžu pustit čtvrtou sérii úžasného seriálu, který podle knih natočila BBC.

Winston Graham (1908-2003) se narodil v Manchesteru. Spisovatelem chtěl být už od malička. Sen se mu splnil a vydal téměř 40 knih, z nichž 6 se dočkalo filmového zpracování. Nejznámější adaptaci – Marnie – režíroval Alfred Hitchcock. Podle série Poldark se natočily 2 seriály, které byly uvedeny ve 24 zemích. Seriálové podoby se dočkal i Zapomenutý příběh. Winston Graham byl členem Královské literární společnosti a v roce 1983 mu byl udělen Řád britského impéria. Více na www.winstongraham.org.

Děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat na tomto odkazu. Začala bych ovšem prvním dílem této úžasné série.