Vánoční příběh o tom, jak Sam a Jack uvízli na základně…

 

Titul: Vánoční příběh o tom, jak Sam a Jack uvízli na základně… (A Christmas Story of Sam and Jack stuck on base…) http://www.samandjack.net/fanfics/viewstory.php?sid=214

Autor: Jennifer Renner
Překladatel: Channach

Korekce: Jana Fussková

Žánr: Romance

Fanfiction: Stargate SG-1
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Časová osa: 8. série
Shrnutí: Sam a Jack zůstávají přes Vánoce na základně…

*** *** *** *** *** *** *** ***

V životě každého muže nastane okamžik, kdy bez výčitek zhřeší. Mnohým se to stává opakovaně, zatímco jiní dokážou své impulsy víceméně zdárně ovládat. Generál O´Neill byl posledních osm let, ke svému úžasu, tím druhým případem, ačkoli v mládí už si tak dobře nevedl. Bez zásad a bez mezí. Ačkoli v tomto okamžiku, kdy se základna topila v absolutním tichu a svět nad ní byl pokryt nevinnou sněhovou pokrývkou, hřešil celým svým srdcem. A dalšími částmi těla.

Ale vraťme se zpátky na začátek příběhu. Jaké okolnosti ho přiměly zapomenout na sliby a etiku, dobré úmysly a šéfa?

Ze všeho nejdřív, byly Vánoce.

Předpokládal, že v následujících dnech se nic zlého nestane a zredukoval posádku základny na minimum, což zahrnovalo Silera, Waltera, lidi, které nemusíme jmenovat a generála samotného. Poslední zmíněný neměl moc na výběr, spíš musel naléhavě dohánět hlášení, ve kterých byl dost pozadu a nemohl je dost dobře nacpat všechny Danielovi, aby mu udělal krátký souhrn. Zatímco si všichni užívali padajícího sněhu, blikajících hvězd na temné zimní obloze a zpívání koled u praskajícího ohně v krbu, Jack seděl ve své kanceláři a tupě zíral na složky před sebou.

Celé ty roky, co tady pracoval, nikdy nemusel být o Vánocích ve službě. Vždycky odjel na chalupu, kde seděl před krbem se svařeným vínem nebo se procházel kolem svého jezera. Daniel většinou zůstal a pracoval, ale letos odjel, aby strávil Vánoce se Sarah, jak Jackovi prozradil Teal´c. Záviděl tomu zelenáči, že se odsud dokázal dostat, ale stejnou měrou mu to přál. Teal´c říkal něco o návštěvě Ishty a seznámení se jmelím a Santou. Tak ho nechal jít taky.

Stejně tvrdnul Jack na základně. Z čehož neměl velkou radost a nepřidalo to k jeho vánoční náladě. (Ano, byl mrzutý a ani vánoční dekorace zavěšené na rampě kývající se v přihrádkách na jídlo v kantýně nebo ten – ano, nenáviděl ho za to – tančící Santa, kterého mu Siler se šťastným úsměvem na rtech umístil na stůl poté, co dostal ránu elektrickým proudem, když připevňoval zmíněnou dekoraci na zmíněnou rampu, takže ho nemohl dost dobře odmítnout a tu odpornost zahodit, protože, upřímně, ta věc ho děsila – nic z toho mu nemohlo zvednout náladu.) Ale jedna věc byla ještě horší. A tou byla plukovník Carterová.

Protože ta byla na základně taky. Snažil se ji dostat pryč, rozkázal jí to, poslal vojáka, aby ji eskortoval na povrch, ale nějak se zase dokázala vrátit zpátky. Jako jeden z těch bumerangů, které vás, když jim nevěnujete dostatečnou pozornost, vyfackují místo toho, aby vám vlétly zpět do ruky.

A jeho myšlenky se k ní pořád a pořád vracely.

Ovšem generál nevěděl, že plukovník měla své důvody pro to, aby na základně zůstala. Za prvé byla také předchozí roky doma a chtěla být fér k ostatním, aby mohli i druzí zůstat se svou rodinou. Za druhé doufala v návštěvu otce a chtěla ho přivítat, pokud by tak učinil. Tok´rové vzkázali, že mu pozvání úspěšně doručili a že se pokusí přijít. A konečně Pete, její stále živý snoubenec, měl službu. Nechtěla strávit večer sama doma, protože už to nebyl jen „její“ dům, Pete tam žil teď s ní a zíral na vánoční stromek, který musel dle svého přání a rodinné tradice nazdobit sám, což ji neskutečně vytočilo, ale zůstala zticha. Ve vztahu musí člověk dělat kompromisy a on si to užíval tak moc a ona neměla to srdce říct mu ne. Plukovník Carterová byla šťastná, že může zůstat na základně a doháněla své experimenty, které v posledních týdnech zanedbávala. Cokoli, co ji nedovolilo myslet na budoucnost … nebo přítomnost.

Nicméně, generál měl více důležitých důvodů pro to, aby dostal Carterovou ze základny. Byly jednoduché a daly se shrnout do jednoho: byl do ní zamilovaný. V posledních letech se mimo službu přátelům často vyhýbal, aby jí nemusel čelit v soukromí. Čelit plukovníkovi, na to si zvyknul. Ale potkat někde Sam, to byl úplně jiný případ. Věděl, že by na sobě měla svetr, džíny a že by jí rychle bylo horko[1] – vyhnul se termínu sexy – protože by v krbu praskal oheň. Pravděpodobně by si výše zmíněný svetr sundala a měla jen tričko, smála by se a byla by uvolněná. Byla by nádherná. Jak by se od ní za těchto okolností mohl držet dál? Plus musel by jí koupit dárek. Což by bylo katastrofální, protože co dáte někomu, koho milujete a kdo nějak ví, že ho milujete, ale oba musíte předstírat pouhé přátelství? Čili se tomu úspěšně vyhýbal.

Až do teď. Ačkoli nebyla v jeho kanceláři, byla tady. Mohl cítit její přítomnost na základně. Což ho velmi rozčilovalo. Protože zavírajíc složky, které jakože četl, nechtěl nic víc, než se projít do kantýny a dát si koláč. Ale jak to udělat, když by musel projít kolem její laborky? A potom co? Pokud řekne: „Zdravím, Pane,“ co odpoví on? Může čekat a doufat, že k němu přistoupí a políbí jej pod jmelím, které visí nade dveřmi?

Ovšem – takhle se to nestalo. Generál minul zmíněnou laborku a ona na něj zavolala s nabídkou, že se k němu přidá, ale žádné jmelí tady neviselo, tudíž nedošlo ani k líbání. Zatím.

Tak je nechme rozprávět se v kantýně nad koláčem a poskočme v příběhu dál přímo k části, kde generál vážně přemýšlí o rezignaci.

*** *** *** *** *** *** *** *** *** ***

Seděli v jeho kanceláři – pořád nerozuměl tomu, jak a proč se sem dostali – a pili kávu. Světla byla ztlumená a odlesk vánočních svíček prosvítal do malé místnosti skrze hvězdnou mapu. Tiché koledy pluly prostorem oddělující pár, který jim bezděčně naslouchal. Nikdo z nich se nedivil tomu, odkud přicházely, protože se objevily ve správnou chvíli a odebraly trochu napětí. Generál zkoumal svůj hrnek a špičkou ukazováčku v něm lovil. Plukovník ho sledovala když, jak předvídala, generál vzhlédl a smítko odhodil, rychle pohled odvrátila. Zastavil se na tančícím Santovi.

Můžu vás ubezpečit, že oba dva hledali ta správná slova. Taková, která by odlehčila napětí a odpoutala jejich myšlenky od člověka naproti. Ale ani hrozivý malý boubelatý Santa je nedokázal vyprovokovat k nějakým připomínkám. Prostě tam stál a čekal, až někdo zmáčkne tlačítko, aby mohl začít směšně pohupovat boky do rytmu koledy Rolničky. Situace byla napjatá a oni se zasekli.

„Tak…,“ prohodil O‘Neill a doufal, že Carterová jeho narážku pochopí a něco řekne. Ale ona pouze ukázala na Santu a Jack zamumlal: „Siler.“

Plukovník mohla neobratně zavtipkovat: „No, vůbec se mu nepodobá.“ Ale nezavtipkovala, protože vtipkovat nechtěla. Chtěla… něco jiného. Takže řekla: „Chápu.“

„Jo.“

Generál si pogratuloval k výmluvné konverzaci a rozhlédl se po místnosti. Očima putoval přes poličky a dekorace, složky, další složky, přes laptop na stole, hvězdnou mapu až k ní. Očekával, že ji uvidí z profilu, možná s očima upřenýma na laptop nebo do svého hrnku, ale ne na něj. Upřeně pohled opětoval, zmatený a přikovaný, a mohl se zeptat pouze na jedinou otázku, která ho mohla zastavit od něčeho opravdu hloupého: „Jak se má Pete?“

Zamrkala a sklopila zrak. „Pracuje, má se fajn,“ ale na mysli měla: žije.

„Aha. Škoda, že?“ dopil kávu a přál si pivo.

„Jo.“ Její myšlenky se nekontrolovatelně přibližovaly k pravdě, kterou skrývala sama před sebou. A každou vteřinou hrozilo prozření.

„Tak… kdy bude svatba?“ V tuto chvíli nevěřil, že by to bylo možné, se cítil být ve vánoční náladě ještě méně než před tím. Ale musíte jej pochopit. Generál ji odstrkoval, aby udržel mezi nimi bezpečnou vzdálenost, jinak by ji zranil ještě mnohem víc. Ptát se ženy, kterou miloval, kdy se vdá za muže, kterého neměl rád, skutečně nebylo bezbolestné, alespoň se jí nedíval do těch zkoumavých očí. Plukovník se dotkla prstu, na kterém obvykle nosila prsten, a znovu si uvědomila, že jí jeho nepřítomnost vůbec nevadí.

„Nevím. Musí se toho moc rozhodnout a už zbývá jen málo času,“ věnovala mu úsměv. Usmál se zpátky a odpověděl: „Jo, já vím.“ Generál se na ni znovu podíval a jejich oči se opět setkaly. A v tomto okamžiku se rozhodla, že ho nenechá odejít. „Chyběl jsi mi,“ prostě konstatovala. Jack nakrabatil čelo a pokusil se zažertovat: „No, jsem jenom na jiném poschodí, mohla jsi prostě…“ ale ona samozřejmě nemluvila o Jackově nové kanceláři nebo o faktu, že s nimi už nechodí na mise.

„O Vánocích…“ přerušila ho a potom se odmlčela. „Ale až dodnes jsem si neuvědomila jak moc.“ Plukovník se cítila slabá a zranitelná. Ale tohoto muže zoufale potřebovala, a proto nemohla přemýšlet o následcích svého prohlášení. Generál sklopil zrak do svého hrnku a zamumlal cosi souhlasného.

K jeho překvapení, ne jako v jiných chvilkách, kdy probírali bolestnou pravdu jejich vztahu, je nikdo, ani oni sami, nepřerušil.

„Měla bych být šťastná. Tedy, jsem. Jenomže nejsem… je to dobrý chlap a miluje mě. A umí mě rozesmát.“ Plukovník se zoufale podívala na O‘Neilla. A on vzhlédnul k ní, dal jí najevo svou pozornost a otevřenost. Byl připravený být rozerván, pokud to potřebovala.

„Ale on není ty.“

Zašeptala, ale slyšel by ji i během vánice. V tichu je Chris Rea informoval, že jede na Vánoce domů.[2] Jack seděl jako přikovaný k židli a čekal. Nevěděl, co říct. Čekala, až ji zastaví? Žádala ho, aby udělal další krok? A pokud ano, proč teď? Věnoval jí plnou pozornost a viděl, jak se Saminy oči naplnily náznakem slz – slz, které nikdy nestečou. Viděl, jak tam, kde měla před pár vteřinami rty pevně semknuty, se najednou její ústa otevřela a Sam vydechla vzduch, který uvnitř zadržovala příliš dlouhou dobu. Viděl její srdce bít rychleji a její oči k němu promlouvají hlasitěji. A potom pokračovala.

„Miluje mě, ale on mě ne… on… ty se na mě díváš takhle, a to bolí. To, že mě znáš, mě bolí, skutečně mě vidíš a stále mě bereš takovou, jaká jsem a stále mě…“ hledala správné slovo, nechtěla naznačit něco, co by nebyla pravda.

„Miluju?“ pomohl jí.

Sklopila zrak a přikývla.

Zhluboka se nadechl. „Víš, tohle je ta snadná část.“ Vzhlédla a on odvrátil pohled. „Nedělat to je trochu těžší…“

Plukovník stiskla hrnek silněji. „Ale nikdy jsi neřekl ani slovo, tys nikdy…“

„Protože to není o mně. Nikdy nebylo. Stačí jedno jediné slovo a já… já chci, abys byla šťastná. Zasloužíš si život a někoho milovat.“

Plukovník zavřela oči a vzpomněla si na slova, která jí řekl „otec“, když uvízla na Prometheovi. Může o Petovi mluvit takhle? Jako mluvil otec o matce?

„Miluji tebe … Jacku.“

Tak. Řekla to. A já jsem si vědoma toho, že je to sentimentální a nerealistické, ale víte stejně dobře jako já, že tihle dva milují více toho druhého než sebe. Slyšeli jste O‘Neillovo přiznání. Přečetli jste si to v jejích očích. Není překvapivé, že se natáhnul, mezitím rozbil hrnek, který původně odložil na opěrku, a zabořil jí prsty do vlasů a přitáhnul si ji blíž k vášnivému polibku. Potom se oddálil a podíval se na ni. Oba těžce oddechovali a Sam pomalu vstala, aby si opět sedla, tentokrát ovšem jemu na klín. Hladila ho po tvářích a palcem mu přejížděla po rtech. Odhrnul jí pramen vlasů z tváře a zastrčil jí ho za ucho. „All I want for Christmas[3]“ (ne od Mariah Carey, ale cover veze, přece jen jsme na vojenské základně) podtrhoval význam jejich pohledů, když se pomalu sehnula, oči uzamknuté s jeho, a konečně ho políbila. Jazyky jemně a pomalu začaly objevovat a laskat toho druhého, postupně zvyšovali tempo, až se zcela poddali vášni nahromaděné během osmi let nenaplněné lásky a touhy.

Toto je okamžik Jackova života, který jsem zmínila na začátku. Okamžik, kdy mu bylo všechno jedno a kdy jí vyhrnoval tričko. Ani jeden z nich si nevšiml, že když čistili stůl od nadbytečností, Santa, společně s dalšími věcmi, dopadl na podlahu s protestujícím hlukem doprovázeným šťastným předvedením Rolničkového tance.

A žádná z katastrof, které by vás napadly, když si generál a plukovník užívají žhavý, divoký sex na generálově stole, nenastala. Sníh padal nerušeně dál, svět se dál otáčel a miliony mil daleko někdejší člověk a nynější Tok´ra mačkal tlačítka na DHD a zadával adresu Země. V ruce nesl malý a jakž takž zabalený dárek pro svou dceru. Nemohl se dočkat, až spatří její překvapenou tvář, až projde skrz červí díru, aby s ní po letech oslavil Vánoce.

Jsem si jistá, že si umíte její výraz představit. Teď jděte a dejte si cukroví. Zasloužili jste si ho.

 

[1] horko = hot, sexy = hot

[2] Píseň „Driving Home for Christmas“.

[3] „Jediné, co chci k Vánocům.“