Autor: Lisa Jackson
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Domino

Počet stran: 387
Originální název: The Morning After
Překlad:Petra Pachlová

cc by Domino

cc by Domino

Novinářka Nikki Gillettová sní o kariéře ve světě velkých zpráv a doufá, že se jí tam podaří proniknout prostřednictvím článku o sériovém vrahovi, kterému dala přezdívku Hrobař.
Ve snaze získat co nejvíce informací se pověsí na paty policistovi Pierci Reedovi, který na případu pracuje, ale brzy začne mít podezření, že Pierce před ní něco závažného tají.
Pak je nalezena další oběť.  A další. S každým hrůzným nálezem vzrůstá Nikkina nervozita. Na celém případu ji znepokojuje i něco víc než jeho morbidita. V té chvíli ještě netuší, jak nebezpečně blízko pravdy se ocitla – a jak děsivé následky to pro ni bude mít. Vrah se ji totiž rozhodl vtáhnout do své zvrácené hry…

 

„Celou svojí silou se snažila zatlačit vzhůru a vyškrábat se z toho strašného těsného prostoru se saténovým polstrováním a… a… bože, ležela na čemsi někde víc, někde míň měkkém, ale jinde úplně tvrdém a… a…
Tělo! Ležíš na lidském těle!“

 

Do některých knih se člověk musí začítat dlouho. Já jsem se začetla hned. Stačil mi k tomu děsivý prolog. Pocity nahé ženy pohřbené zaživa…s již rozkládajícím tělem. No fuj. Docela mě to vzalo. Temnotu, hrůzu a znechucení dokáže Lisa Jackson popsat opravdu skvěle. Atmosféra knihy mě dostala do jakéhosi paranoidního stavu. A proto jsem knihu musela na chvíli odložit. Na mě docela silné kafe a já jsem nedokázala číst, když jsem byla sama doma. Klepala jsem se pak strachy a čekala na manžela, aby přišel domů, a já jsem mohla jít spát. Což je pro autorku docela pochvala, protože to znamená, že svůj záměr dotáhla do dokonalého konce. Ale ruku na srdce, ta paní autorka je tutově máklá. Ale správným směrem – příběh má promyšlený dokonale, píše skvěle, s postavami se dá lehce ztotožnit a já jsem neuhodla, který šílenec se skrývá pod maskou spořádaného občana a proč koná, co koná.

cc by flickr/Alexandra Frolova

cc by flickr/Alexandra Frolova

Takže jak rychle jsem se začetla, tak jsem i skončila. A čtení knihy trvalo nekonečně dlouho. V době předvánoční a vánoční jsem na fetišistu, který pohřbívá zaživa, aby poslouchal, jak oběti bojují a žebrají o život, aby u toho onanoval se spodním prádlem svých obětí, fakt neměla žaludek. Pak jsem se ale přejedla vánočky a pohádek a pustila se směle do díla. A zhltla 200 stránek jako nic. Závěr knihy tedy parádní.

 

„Ten mikrofon uvnitř rakve funguje?“
Ó ano, pomyslel si Vyvolený, funguje moc dobře.

 

Moc chválím malé ostravské nakladatelství za dobře odvedenou práci. Skvělá obálka, překlad a žádné chyby. Za mě z domácího úkolu – jednička.

„Vyvolený“ je fakt úchyl. Ale kdo normální by něco takového dělal, že? Klobouk dolů před autorkou. Nezávidím ji ty hodiny práce nad vytvářením jeho myšlení a minulosti. Příběh opravdu skvělý. Jen mi vadilo neustálé opakování již známých faktů během vyprávění. Sem tam bych některé věty a odstavce škrtla. Ne vždy je opakování matka moudrosti.

cc by flickr/Bob M ~

cc by flickr/Bob M ~

Jiskření mezi Piercem a Nikki bylo zajímavým, i když někdy vzhledem k okolnostem, poněkud zvláštním a lehce znepokojivým zpestřením. Nakonec jsem byla spokojená s tím, jak to autorka zahrála. Nebylo to nevkusné a zaoblilo to ostré hrany příběhu. Takže u mě dobrý.

Hrobaře k přečtení doporučuji, pokud máte hlídacího psa a kvalitní zámky. Jedná se o napínavou detektivku, kde není nouze o pohled do myšlení zvráceného člověka, napětí a hrůzu. Já jsem byla fakt zděšená. A teď si jdu pustit nějakou pohádku. A dát si cukroví – na nervy.

„Někteří vrazi nechají své oběti ležet. Někteří jim vykopou hrob. A pak je pohřbí zaživa.“