Autor: Alena Jakoubková
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA

Počet stran: 213

Chytrá žena pro manžela přes plot skočíStatut svobodné matky s dvojčaty sice Klára nebere nijak dramaticky, ale přece jen by se ráda vdala, měla manžela a úplnou rodinu. Když potká Přemysla, přeskočí jiskra a vzplane láska jako hrom. Klára nedbá na námitky rodičů ani kamarádek a hrne se slepě do manželství.

 

„Když jsme se v garsonce setkali poprvé, Vladimír oprášil všechny ty banální, ale ták… romantické a naivnímu dívčímu srdci drahé rekvizity jako pugét růží, šampaňské a košík jahod a trvalo dobrou půlhodinku, než si mě předhodil jako hlavní chod na širokou postel.“

 

Alena Jakoubková nezklamala. Knížka byla, ostatně jako všechny autorčiny výplody, nebezpečně návyková. Zhltla jsem ji během jediného dne a dlouho jsem se tak nenasmála. Miluju její styl psaní (a používání závorek), ironii a nadhled hrdinek, které se ničeho nebojí, i když je život a vlastní chyby třískají zleva zprava. Klárka si sice za hodně věcí může sama, protože nemá dostatečnou sebeúctu, ale stejně jí člověk drží palce. Myslím, že všechny máme nějakou tu kamarádku, jejíž rozhodnutí nás nutí občas bušit hlavou do zdi. A stejně je milujeme. 🙂 A Klárka bere život tak, jak je a ví, že všechno zlé je pro něco dobré. Člověk jí musí fandit už jen pro její nezlomnou víru v lásku a její důležitost v manželství a životě obecně. Jen bych jí poradila nenosit tak často krátkou sukni, aby to dobývání měl Přemek alespoň ztížené. 🙂

cc by flickr/Joel Olives

cc by flickr/Joel Olives

Mými nejoblíbenějšími postavami byli v této knize rodiče. Rodiče Přemka (holomka jednoho a prevíta mizerného), kteří si mě získali láskou k vnoučatům a tím, že viděli svého nezdárného syna bez růžových brýlí a v pravém světle. A jako všichni ostatní, miluju Klárčinu maminku. Není se čemu divit. Je báječný člověk – usměvavá, obětavá, dobrá kuchařka, ochotná pomoci i nechat udělat dítě vlastní chybu. Přesně takový rodič bych chtěla být. Jen ty kulinářské hody ode mě nečekejte.

 

„Přiznávám, že když už jsem tam byla, z pouhopouhé zdvořilosti, to zdůrazňuju, jsem ho nějak (to radši nebudu rozvádět) uspokojila.“

 

Samozřejmě se zase jedlo. Ale jak…vybrané pochoutky z naší i cizí kuchyně. Vařili všichni – babičky, maminky na mateřské i pár chlapů. Sem tam tataráček, pečivo, polívčičky, pokrmy, které si vůbec neumím představit, jindy mořské plody, zákusky a hlavně meruňkové knedlíky. Všichni se cpali, až měli boule za ušima. Alena Jakoubková by sama mohla sestavit kuchařku a já si pořídím ke čtení bryndák, protože se mi neustále sbíhaly sliny.

cc by flickr/Nawal Al-Mashouq

cc by flickr/Nawal Al-Mashouq

Bavil mě nejen příběh Klárky, krásné destinace a jídlo. Ke knihám Aleny Jakoubkové patří také skvělé kamarádky, které srší humorem, nikdy nezklamou a s hrdinkou to myslí dobře. A tak jsem hltala nejen Klárčiny boty (rozumějte chyby), ale i příběhy Nataši a Emy. Také společné hry a výmysly dětí mě dostávaly do kolen. No a z Klárčiných nápadníků u mě vedou Janek a samozřejmě Tonda. Marka a jeho velkého…kašpárka… je mi velmi líto.

Knížku doporučuji celému ženskému osazenstvu. Dobře se pobavíte, naučíte se vařit a ještě se dozvíte, jak to s námi ti chlapi koulí…a také jak kopnout některé do…

MobaDěkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud vás kniha zaujala a chcete si ji přečíst, můžete využít tento odkaz.