Autor: Lesley Pearse
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA

Počet stran: 525
Originální název: Belle
Překlad: Lenka Faltejsková
 

SpolečnicePatnáctiletá Belle vyrůstá v londýnském nevěstinci U Annie, aniž by tušila, co se každodenně odehrává v pokojích nahoře. Annie je totiž její matka a úzkostlivě střeží dceřinu nevinnost. Belle se však nečekaně stane svědkem surové vraždy jedné z matčiných dívek, kterou zabije zákazník. Tato noc změní celý její život. Aby vrah nebyl prozrazen, dívku unese a prodá do pařížského nevěstince. Belle se ocitá v krutém světě zločinu a násilí, nemá nikoho, kdo by ji chránil. Cesty ji zavedou až do dalekého New Orleansu, kde se stane velmi žádoucí a vyhledávanou společnicí. Celou dobu však zoufale hledá šanci, jak utéct a vrátit se domů…

„Nejděsivější byl výraz toho muže. Díval se na Belle, jako by celé týdny nejedl a ona představovala labužnickou večeři.“

 

Nevím jak, ale Lesley Pearse mě zase dokázala dostat na kolena. Společnice mi v mnohém připomínala Unesenou, a přesto byla úplně jiná.  Stejně jako její předchozí kniha ve mně zanechala otisk. Autorka prostě umí zprostředkovat zážitek z první ruky. Cítila jsem doteky hedvábí na své pokožce, vůni parfému či zápach přístavu, hrubost doteků i pohlazení po tváři. Slyším cinkání skleniček, jazz i zpěv ptáků. Dokonalá atmosféra.

Společnice-Paris

Přišlo mi však úsměvné, že se autorka neumí rozhodnout, do které doby příběh vlastně zasadit. Jako by začala psát v současnosti, ale pak jej zasadila mezi roky 1910-1912 a zapomněla doladit detaily. Nebo měla nápad od začátku a sem tam se zapomněla, co vlastně píše. A tak dělník zatelefonoval bratrovi na venkov, žena se rozzářila jako Eiffelovka a lidi čekali na zastávce na autobus. Ano všechny věci byly možné, ale nemyslím si, že by úplně zapadly do dané doby. Telefon rozhodně žádný dělník neměl, a pokud šel na poštu, jak mohl sehnat bratra na venkově? Telegram mi přijde racionálnější. Autobus, jsem vygůglila, jezdil od roku 1899, ale moc rozšířený nebyl, boom přišel později mezi lety 1930-50. No, a jestli byla Eiffelova věž elektricky osvětlená, jsem si taky potřebovala zjistit a světe div se – od počátku, tedy od roku 1889 – byla osvětlená spoustou plynových lamp. Jsem tedy šťoura. Sice jsem se vzdělala, ale takové obraty mi prostě vadí, protože mám nutkání odložit knihu a jít vyhledávat, zda je to či ono možné. Což je asi jen můj problém. 🙂

 

„Jsou i horší věci, ma chérie. Třeba hladovět nebo nemít domov. Když vy jim budete bránit, potrestají vás. Když vy budete dělat, co chtějí, a naučíte se, co páni rádi, přestanou vás hlídat.“

 

Hlavní hrdinka Belle je nepoučitelná naivka a snílek. Ale osmnáctiletý člověk takový asi je. Moc se mi líbilo, že autorka zachovala Bellinu naivitu, nevinnost a víru v lidi. I po tom všem, čím prošla. Mělo to své plusy i mínusy. A tak Belle neustále důvěřovala a zklamávala se, až se kruh nakonec uzavřel.

cc by flikr/Luc-Dlb

cc by flikr/Luc-Dlb

Bavil mě i zpočátku nenápadný milostný trojúhelník. Stejně jako Belle jsem v průběhu celé knihy na někoho myslela. A ačkoli bych dala přednost tomu druhému (snad poprvé jsem knihu neodhadla správně a nefandila vítězi), jsem moc ráda, jak autorka knihu dokončila a kam příběh zavedla, jak jej rozuzlila. Možná právě proto ve mně zůstane.

A ačkoli se zdá, že se jedná o romantiku, knížka je drsná. Obsahuje detaily, ze kterých jsem byla rudá až po krk, šokovaná a možná jsem se i něčemu přiučila. Kam se hrabe 50 odstínů…ve všech směrech. Vše působí reálně, díky detailům někdy až nechutně.

Knížku na sto procent doporučuji. Je určená spíže ženskému čtenářstvu a rozhodně se u ní nebudete nudit. Chvílemi se mi zdála zdlouhavá, ale vše mělo svůj důvod. A rozhodně ve mně něco zanechala.

MobaPřevelice děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk a možnost si knížku přečíst. Pokud si ji také chcete pořídit, nejlépe vás  vyjde přímo od nakladatele. Stačí kliknout na tento odkaz.