Autor: Jack Thorne
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 427
Originální název: Harry Potter and the Cursed Child
Překlad: Petr Eliáš

harry-potter-a-proklate-diteHarry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší.
Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o něž nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: Temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst.

 

„Takhle to přeci chodí, ne? Mezi přáteli. Nevíš, co ten druhý potřebuje. Jen víš, že to potřebuje. Najdi ho, Scorpiusi. Vy dva patříte k sobě.“

K. Rowlingová přivedla ke čtení celou jednu generaci. Někteří si dokonce dělají legraci z toho, že díky ní, zůstávají knihkupectví otevřená ještě o nějaký pátek déle. Vždycky jsem ji obdivovala jako osobnost a autorku, která se nebojí zabíjet milované postavy a pro dobro příběhu udělá všechno. Myslela jsem si, že už má nahrabáno dost. Spletla jsem se. Nikdy jí neodpustím, že můj zamilovaný Harryho příběh znásilnila a nedonutila pisálka tohoto příběhu zachovat to, co na Bradavicích zbožňujeme. Jeho příběh je odfláknutý, napsaný na koleně. A chtějí za to 500,- …asi aby nakrmili kapsy všech tří jmen na obálce knihy. Mnohem víc, než kolik mě stál poslední, až mrazivě úžasný Harry Potter a relikvie smrti, u kterého jsem plakala, měla tep minimálně 157 úderů za minutu a musela jsem rázovat po pokoji, abych některé věci rozdýchala.

cc by flickr/Bailey Cheng

cc by flickr/Bailey Cheng

Nechápu, že k tomu J. K. propůjčila jak jméno svoje, tak Harryho. Kniha se tváří, jako každá jiná ze série. Naprosto záměrně je na obálce velkým autorčino jméno a teprve menším, že se jedná o divadelní scénář napsaný někým jiným. Díky svým divadelním létům jsem zvyklá číst divadelní scénáře. V tom tedy problém netkvěl. Miluju dlouhá souvětí, které umí napsat jen J.K., ale smířila jsem se s tím, že tady prostě nebudou. Chybělo tam srdce a pečlivost. A pokud bych měla psát výčet všeho, co bylo špatně, byli bychom tu hodně dlouho. Základní problémy (obsahuje spoilery):

  1. Postavy se nechovaly jako postavy, které známe a milujeme. Byla použita jen jejich jména, zatímco charaktery byly naprosto zprzněny, zohýbány a zploštěny. Ron byl asi ze všech nejhorší. Karikatura sebe sama, naprostý imbecil degradovaný na náhradníka za bratra v obchodě. Ron je ve skutečnosti bystrozor – a myslím, že zatraceně dobrý. Je dobrý manžel, otec i přítel.
  2. Příběhu chybělo kouzlo. Úžasné efekty, akce a cestování časem nenahradí máslový ležák, „Pokoj hipogryfům dobré vůle“ ani Hagridův kapesník velikosti ubrusu.
  3. Kde byl vůbec Hagrid? Jaktože McGonagallová pořád učí a proč nebyl v úvodní scéně Hugo? Na Huga jakoby zapomněli a vzpomněli si až v půlce.
  4. Chyby v cestování časem.
  5. Nechť tento odstavec slouží jako omluva Petru Eliášovi. Chyba v překladu je jen jedna a to je maličkost. (V Krásnohůlkách nestudovaly jen dívky, to je filmová úprava.) „Brachiabindo“ je zcela nové kouzlo. Nagini docela určitě samice je.
  6. Harry je jasnovidec? Jeho vize Voldemorta způsoboval viteál v něm a jejich samotné spojení. A Harry by nikdy nemluvil s profesorkou McGonagallovou tak, jak to dělal! A nikdy by nerozdělil přátele. A anotace – rodič tří školáků – měl s nimi asi hodně práce, když trávili 10 měsíců i s víkendy ve škole.
  7. V Ohnivém poháru jasně stojí, že pokud šampión nezíská vejce, bude mít pramalou šanci na úspěch v posledním úkolu. A navíc vyhrané body pouze zvyšují náskok v bludišti. Logickým krokem by bylo přemístit se přímo do bludiště a jednat tam. Anebo neměl Cedric bez vejce uspět.
  8. Harryho z domu, kde zemřeli jeho rodiče, vynesl sice vynesl Hagrid, ale Sirius u domu byl a v této knize chybí. Navíc měl Voldemort kápi, takže bych až tak neřešila Harryho přeměnu…a jak je to vůbec možné? Proč by jinak kouzelníci používali mnoholičný lektvar?

 

„Některé věci zkrátka nejsou zadarmo.“

 

Příběh sám o sobě až tak špatný nebyl. Ale chybělo mu propracování a trocha láskyplného pilování k dokonalosti. Opravdovým fanouškům toto „pokračování“ zlomilo srdce. Nemůžu uvěřit, že to J.K. udělala. Scorpius a Draco jsou jedinými postavami, které mě bavily. Pak tu máme nádherný okamžik se Snapem a naprostý trapas s Brumálem. („Co říkáte na to, že jsem syna pojmenoval po vás?“ to jako fakt?!). Některé věci působí amatérsky, jako prvotina začínajících autorů fanfiction. Musím říct, že jsem sama narazila na fanfiction Harry Potter a pyramida osudu dlouho před tím, než vyšel poslední díl (tím myslím Relikvie smrti, Proklaté dítě za díl nikdy považovat nebudu)…tehdy jsem zůstala vzhůru celou noc, plakala a smála se. Moc se mi to líbilo. A autor či autorka nevydělal/a ani korunu a přesto byla z příběhu cítit láska. A já si jej i po letech pamatuji a smekám.

cc by flickr/Elle Couerblanc

cc by flickr/Elle Couerblanc

Určitě si ji přečtěte, abyste mohli ocenit, kolik píle, srdce a talentu musela J.K. vložit do pravých Harry Potterů, aby byly tak úžasné, propracované a milované, jak je známe. Ale pak si v mysli udělejte tlustou čáru.