Kdysi dávno jsem absolvovala čtyři semestry autorského semináře v rámci studia na Vyšší odborné škole herecké. Tam měla naše vyučující na starost 60 studentů ze dvou ročníků. Není divu, že se příliš nevěnovala našemu stylu a spíše hlídala, aby recenze byla recenzí a ne medailonkem, otevřeným dopisem či nedej bože nekrologem.

Když se mi proto naskytla možnost účastnit se dálkového kurzu autorského psaní blogových příspěvků, chopila jsem příležitost za pačesy. A už jsem ji nepustila. Byla jsem velmi nervózní z toho, jak bude všechno probíhat, jestli ze sebe vůbec něco vyplodím a jestli mi lektor neřekne, abych to zabalila, že se moje věci nedají číst. Já vím, že by to lektor neudělal, protože, přiznejme si, je jen v jeho zájmu takové lidi zdokonalovat.

 

V čem kurz spočívá?

Na stránkách se dočtete, že budete společně s lektorem rozebírat jeden blogový příspěvek o maximální délce 3 normostran. Lektor vám jej několikrát vrátí a vy se naučíte pracovat s krátkým textem, vybrousit jej k dokonalosti a čeho byste se měli při psaní vyvarovat. Více informací o kurzu se dozvíte na tomto linku.

 

Můj zážitek

Svůj první příspěvek jsem odevzdávala po cca 3. přečtení, kdy jsem si hlídala hrubky (a automatické opravy!), logickou návaznost a opakování slov a časté používání „to, toto, takto, tento“. Byla jsem velice nervózní, že můj výplod má číst profesionál a takřka jsem se neodlepila od mailu, kde jsem číhala na odpověď.

 

„…myslím, že z toho není potřeba mít strach. Snažím se s tím zbytečně neotálet, pokud to není nutné, takže jsem se do toho rovnou pustil a v příloze Vám text posílám zpátky.“

 

Můj lektor – Richard Skolek – mě nenapínal dlouho a záhy odepsal. Byl tak hodný, že mi trošku pohladil ego, abych se pod tíhou rudých komentářů a návrhů na změnu nezhroutila. Oprávněně mi vytkl dvě zásadní věci. A navrátil mi můj článek takřka plný červených škrtanců a komentářů. Neopomněl ovšem zdůraznit, že se jedná o návrhy, nikoli výtky a že hlavní slovo mám já. Vysvětlil mi, jak se používají funkce sledování chyb a jak se s takto upraveným textem nadále pracuje.

V následujícím kroku mi lektor nastínil i něco z větné teorie, zadal nějaká cvičení jako domácí úkol, a předvedl pár příkladů přímo z mého textu, kde by se dané pravidlo dalo uplatnit. Pak jsem mu poslala ještě druhý text, aby věděl, že jsem si z kurzu opravdu něco odnesla. Nakonec jsme spolu vypilovali dva příspěvky – recenze na dva díly Eclipse Bay, které vyjdou na serveru Chrudimka.cz. První recenze již spatřila světlo světa a vy si ji můžete prohlédnout přímo tady.

cc by flickr/Danielle Scott

cc by flickr/Danielle Scott

Co mi kurz dal?

Celá komunikace byla velmi milá, lektor mi rychle odpovídal, vše podrobně vysvětlil a zodpověděl veškeré mé dotazy. Už v prvním mailu jsem rozklíčovala dvě chyby, které často dělám a po jejichž odstranění se můj psaný projev posunul zase o krok dál. Alespoň myslím. 🙂 Zkusila jsem si práci s redaktorem, naučila jsem se nové funkce Wordu a jak s nimi pracovat, nějakou teorii a lektor mě podpořil i v otázce mého „psacího“ sebevědomí, když mi vysvětlil, že jeho úpravu nemusím přijmout a svou volbu už vůbec nemusím nikomu zdůvodňovat.

A malý tip – pokud to s psaním myslíte vážně, určitě si něco podobného s profesionálem nanečisto zkuste. Aby se vám nestalo, že vám z redakce či nakladatelství pošlou úpravy, a vy s nimi nebudete umět pracovat, dostanete text do bodu „v tom aby se prase vyznalo“ a nemusel vám postup vysvětlovat redaktor/nakladatel. Bude působit mnohem profesionálněji, když už v tom budete umět chodit a vědět, co s tím červeným mořem máte dělat.

 

Richard Skolek pracuje jako překladatel, spisovatel a lektor. Vydal 6 knih, píše do novin, časopisů, spolupracuje s rozhlasem a vede kurzy tvůrčího psaní a kurzy o vydávání knih. Více se o něm dozvíte na tomto odkazu.