Autor: Veronika Černucká
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 325

cc Petr Kozlík 2015

cc Petr Kozlík 2015

Třenovský klášter slaví 900 let svého vzniku. Jeden z pozvaných novinářů je v noci brutálně zavražděn a další vraždy na sebe nenechají dlouho čekat. Tara netuší, kdo je jejím protivníkem. Tajemná sekta? Duch zaživa pohřbeného mnicha? Sériový vrah, který tu před dvaceti lety ubodal šest dívek? Nebo někdo, kdo skrývá temné tajemství? A komu patří kosti nalezené v klášterní studni?

 

„Nebe se zatáhlo a bylo jen otázkou času, kdy začne pršet. Vrah se procházel po poli a vyhlížel svou další oběť. Ne, nebyl nervózní.“

 

Oukej, tohle jsem nečekala. Nečekala jsem, že mě může česká detektivka, která nemá milostnou zápletku (jsem děsná, nakažený americkými love story), tak bavit. Nečekala jsem, že pointu nerozlousknu a už vůbec jsem nečekala, že na záhadu budu myslet, kudy budu chodit.  A to jakože fakt. Během vaření, v čekárně u doktora, během nočního kojení. Knížka mi zůstala vězet v hlavě a největší muka byla, když jsem chtěla číst a přijít té záhadě na kloub, ale musela jsem být máma. Přiznám se bez mučení…když to jinak nešlo…předčítala jsem sedmiměsíční dceři… Ano, detektivku. Ale nebojte…předčítala jsem s úsměvem, aby se nebála.

Už začátek mě naprosto odrovnal. Myšlenky zločince. Ne ten seriál, ale skutečné brutální a přitom racionální myšlenky vraha. Husí kůže už v prvním odstavci. A to jsem netušila, co mě čeká na další stránce. Vrahovo: „Mám, nemám?“ mi vyrazilo dech. Úhel otevření mé pusy se stupňoval s každou další stránkou. Na stránce čtrnáct to se mnou málem seklo. O tři stránky dál jsem se nahlas smála. A došlo mi, že tahle knížka bude proměnlivá jako naše aktuální počasí. Chvíli brutalita, chvíli vtípky a slovní obraty, které mě dostávaly, až se manžel divil, čemuže se to u detektivky směju.

 

„Třenov má pouze pět tisíc obyvatel a je to de facto vesnice. Každý zná každého a všichni si myslí, že tu není možné mít tajemství. Ale to se pletou.“

 

Veronika Černucká vypráví příběh poutavým, a pro mě osobně velice intenzivním jazykem, který mě ihned vtáhl do děje, a měla jsem pocit, že promlouvá přímo ke mně. Střídání ich a er formy mě drželo ve střehu a pomohlo mi proniknout do postav, které bych normálně odsoudila, popřípadě měla chuť proplesknout. Touha po proplesknutí, ale i tak u pár jedinců přetrvala. Blíže zabíhat nebudu, abych vás nespoilerovala. Jediné, co mě trošku zamrzelo, že některé příběhy nejsou dovyprávěny dokonce, ale to by vzhledem k obsažnosti, musela kniha mít tak čtyři sta stran.

Knihu doporučuji milovníkům detektivek, řešitelům záhad a všem, kteří si rádi přečtou poutavý, vtipný a místy děsivý příběh

 

MobaDěkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud si knihu chcete koupit, tak můžete přímo zde.

Díky, Channach.