Petra Stehlíková – Naslouchač

Autor: Petra Stehlíková
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Host
Počet stran: 374

Velká válka rozdělila svět na dvě části, z nichž jedna je obyvatelná a druhá zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii z nerostu zvaného sklenit. V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dokážou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Energetické pole štítu odsuzuje všechny sklenaře k životu ve středověkých podmínkách, lidé z nížin je zotročili a těžba sklenitu jim způsobuje nemoci a znetvoření.

Třináctiletá Ilan se jako jedna z mála narodila bez deformací a navíc se vzácným darem – dokáže naslouchat sklenitu. Aby ji neodvedli od rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v masce a hábitu, které musejí sklenaři nosit na znamení podřízenosti.

„Život se skládá ze vzpomínek. Z dobrých i ze špatných. Ty dobré si pamatovat chceme, ty špatné se připomínají samy. Když se objeví nějaká špatná, můžeme ji zahnat dobrou. A když myslíme na hezkou, vybaví se ošklivá. A takový je život, Ilan. Vzpomínka střídá vzpomínku.“

 

Slovo, které se mi neustále vracelo na mysl během čtení knihy Naslouchač, bylo: „neuvěřitelné“. Petra Stehlíková napsala neuvěřitelně silný a promyšlený příběh, neuvěřitelně pěkným slohem a s neuvěřitelně krásnou obálkou. Už první stránky vazby jako by byly posypané sklenitovým prachem. Takové knihy u nás nevycházejí. A přesto Petra Stehlíková prorazila bariéru, složenou z detektivek, fejetonů a vtipných románků, a sepsala něco neuvěřitelného a to se jí také povedlo vydat.

Teď se snažím napsat nějakou smysluplnou recenzi a na papíře mám cca 3 poznámky, protože jsem byla sklenářským světem naprosto pohlcená a zapomněla jsem si cokoliv psát. V podstatě mě od čtení rušil můj život, který si klidně proudil kolem, a neustále mě vytrhával ze spárů Ilan a pětadvacítky. Chvílemi jsem se musela odtrhnout sama, protože jsem byla tak zahlcená emocemi, že jsem musela pocity rozchodit, rozdýchat a uklidnit se. A to dokáže vyvolat jen kniha napsaná velmi dobře.

cc by flickr/D.C.Atty

Petra Stehlíková má skvělý styl psaní. Nic zbytečně neodkrývá, s ničím se zbytečně nepáře, a přesto vykresluje atmosféru skvělým způsobem. Jako autorku ji musím obdivovat, že vytvořila v českém jazyce něco tak nádherného, a opravdu si pohrála s názvoslovím a vytvořením jazyka sklenařů. Už jen rozlišení mužského a ženského rodu, aby byl příběh pro čtenáře přehledný, měl logiku a čtenář se dokázal ztotožnit s oběma rody, muselo dát zabrat. Navíc vybrala hlavní hrdince moc pěkné jméno, které se dá použít jak pro chlapce, tak pro dívku, a s 5. pádem, kterým oslovujeme, svedla vítěznou bitvu.

„Mistr Agadon byl vynikající učitel. Trpělivý, klidný, nadšený z každého mého nového úspěchu. Léta strávená v dílně mezi nováčky ho naučila umu vysvětlování. Přesto z něj za ta desetiletí nevyprchala radost z neustále se opakujících příběhů o nerostu, bez kterého by sklenaři nemohli dýchat.“

 

Příběh Naslouchače je velkolepý. Je do detailu promyšlený a pravděpodobně se v autorčině mysli rodil celé roky (úplně ji vidím na noční v recepci hotelu, jak si píše poznámky do sešitu). Petra Stehlíková jako by se vzpouzela pravidlům daným žánrem fantasy a young adult. Jako by ji příběh vedl sám. Jako by měla psaní v krvi a zákonitosti žánru ji nezajímaly. A to já zbožňuji.

Dokázala si prosadit věk hlavní hrdinky. Ilan není žena, není ani adolescent, sama přiznává, že je v necelých 13ti letech, stále ještě dítě. Celou dobu jsem čekala, že se její tajemství odhalí, že uběhne těch 5 let pronajmutí, a z děvčete se stane žena, že se do sebe s Joelem zamilují, že všechno praskne, že ji odpustí, že její otec padne v úžasu na zadek…ale autorka odolala a pro dobro příběhu představila vše, co musela nastínit, aby se v dalších dílech rozjela neskutečná jízda. A já jí moc držím pěsti, aby se jí to povedlo. O tom, že bude další díl, vůbec nepochybuji. Kdy bude, je otázka druhá. A co nás v tom příběhu čeká, to je věc třetí.

cc by flickr/Kentucky Country Day

Naslouchače jsem si pořídila na Světě knihy a vůbec se mi do něj nechtělo, protože jsem si v několika recenzích přečetla, že má zdlouhavý začátek. Velmi se stydím, že jsem se nechala odradit a nedala na svůj dobrý pocit, který jsem měla při prohlížení. Když jsem jej konečně otevřela, ani jsem se nestačila rozkoukat a uběhlo prvních 120 stránek. Historie a strádání sklenářského národa mě nadchly a já jsem v duchu zaříkávala dcerku, aby spala ještě o chvilku déle, abych mohla číst dál. Takže za mě o pomalém začátku nemůže být řeč.

Jsem na Petru Stehlíkovou a na fakt, že nás spojuje jeden jazyk a národnost nesmírně hrdá. Díky tomu, že je Češka, je Naslouchač situován do trosek Evropy a ne Ameriky, a už tím je pro mě nesmírně lákavý. Na druhou stranu je mi autorky skutečně líto, protože kdyby pocházela ze severní Ameriky, Británie či Austrálie, mohla být dneska (rok od vydání knihy) neskutečně slavná a už by jednala o filmových právech na svou knihu. Bohužel si neumím představit, že by se film natočil v našich podmínkách s trapně vsunutými reklamami (to by bylo na delší povídání). Ale třeba bude mít štěstí a nějaký ten Paramount ji objeví. Kéž by se kniha překládala do více jazyků. Ale Goodreads mi zatím jiné edice nezobrazuje, budu muset pátrat hlouběji.

cc by flickr/Anthony Spratt

Naslouchače k přečtení určitě doporučuji. Jedná se skvěle zpracovaný, propracovaný a vynikající příběh. Pokud máte rádi českou literaturu, fantasy či young adult, určitě po něm sáhněte, protože…takové knihy se u nás prostě nevydávají. A tahle výjimka potvrzuje pravidlo. Držím Petře Stehlíkové pěsti a neskutečně se těším na další díl.

Petra Stehlíková (nar.1976) vystudovala střední zdravotnickou školu – obor zdravotní laborant. Vystřídala několik zaměstnání, naposledy pracovala jako hotelová recepční. Své knihy nejprve vydávala vlastním nákladem (např. trilogie Zrozena z popela). Román Naslouchač vycházel od roku 2014 na internetu. Autorka žije v Praze, v současné době je na mateřské dovolené. (zdroj. – obálka knihy)