Autor: Julianne Donaldsonová
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Ikar

Počet stran: 319
Originální název: Edenbrooke
Překlad: Šárka Dvořáková Tripesová

Panství EdenbrookeMarianne by dala cokoliv za to, aby mohla opustit stísněné uličky Bathu, a tak přijímá pozvání na malebné panství Edenbrooke od staré rodinné přítelkyně. Namísto klidného rozjímání v přírodě ale bude muset čelit událostem, které její dosavadní život obrátí vzhůru nohama.

 

„Napadlo mě, jak je to dlouho, co jsem se naposledy zatočila a radostně zavířila. Zastavila jsem se pod větvemi a snažila se vzpomenout si, kdy jsem naposledy cítila potřebu přinejmenším několikrát se zatočit kolem dokola.“

 

Po přečtení Panství Edenbrooke jsem si musela dát 40 hodin pauzu, než jsem mohla napsat recenzi. Jinak by se totiž recenze mohla číst až po 22. hodině. Je mi blivno, přátelé. Jak může někdo tento brak srovnávat s Jane Austenovou? Skvělý marketingový tah ovšem.

cc by flickr/Lex McKee

cc by flickr/Lex McKee

Pitomá hrdinka, příšerné dialogy, chování a situace nezapadající do sebe, náhlá náprava „záporáků“, násilně vyřešený konflikt. Naprosto prokouknutelná zápletka. Už po přečtení prvního odstavce jsem měla chuť knihu zavřít…a měla jsem to udělat. Ty čtyři hodiny, po které jsem četla, už mi nikdo nevrátí. Kniha se čte rychle, je psaná fontem asi tak č.16 na stránkách velikosti A5 s docela odsazenými okraji.

cc by flikr/jinterwas

cc by flikr/jinterwas

Pár věcí, které mi vadily nejvíc:

  1. Nevím, jestli se jedná o chybu autorky nebo překladu, ale existuje rozdíl mezi róbou a garderobou. A pokud dům navštěvují zástupy švadlen, rukavičkářů a kloboučníků, aby mohla hrdinka odjet na velkolepé sídlo, jedná se o pořízení nové garderoby, ne róby.
  2. Často se opakující slova a dialogy.
  3. Gentleman by se během rozhovoru s dámou nikdy, NIKDY, neopřel ramenem o zeď.
  4. Marianne je mladší sestra, i když z dvojčat, čili jí titul slečna Daventryová nepřísluší, protože Cecily ještě není provdána. To ví všichni, kteří Jane Austenovou četli.
  5. Řada zápletek v knihách Jane Austen se týká toho, že ženy nemohly dědit – viz pan Collins. Celá zápletka této knihy je teda jedno obrovské faux pas.
  6. Hlavní hrdinka není roztomilá rebelka svázaná společenskými konvencemi, jako Elizabeth či Marianne z Rozumu a citu, nebo Emma. Je to nevycválaná osoba, která by působila ujetě i v dnešní době. Ve své době by se naprosto znemožnila a určitě, pokud by měla alespoň trochu rozumu, by se tím nechlubila, pokud by věděla, že ji okolí odsoudí.
  7. Grace je vykradená Lucy z Rozumu a citu, ale naprosto postrádá její rafinovanost je prokouknutelná.
  8. Mohli by být Marianne a Philip sami celé dopoledne v knihovně? Nemyslím si.
cc by flikr/Oneterry Aka Terry Kearney

cc by flikr/Oneterry Aka Terry Kearney

Shrnuto, podtrženo: Použitím výrazu tête-à-tête, města Bath a dané doby, se nestáváte autorkou dosahující úrovně Jane Austenové. A ta se musí otáčet v hrobě, že je tato kniha k její tvorbě vůbec přirovnávána… Knihy těchto dvou autorek by neměly sdílet ani místo na polici v knihovně.